Jak moc lze vystoupit ze své vlastní perspektivy i tvaru, abychom lépe porozuměli názorům i problémům ostatních? Pomůže mi to pochopit samu sebe? Jádrem výstavy POKŘIVENÍ je fascinace silou iluze a způsoby, jakými lze zpochybnit naše vnímání reality. Autorčina snaha vytvořit pocit dezorientace a ladného nesouladu tvarů vede k otázce: Co vidím a čemu věřím?
Barbora čerpá inspiraci ze surrealismu, streetartu i kaligrafie, ale především z vnitřního světa snů, podvědomí a vlastních utvořených představ. Splétá dohromady iluzi, emoce a pokřivenost tvarů pro vytvoření vícevrstevnatého a pohlcujícího zážitku. Ve svém umění často využívá spojení nečekaných kontrastů, kombinování zdánlivě nesouvisejících objektů, propojení plnosti i vyprázdněnosti formy zároveň. Zkoumá představy o sobě samé a porovnává je s představami svého okolí. Jaké vlivy utváří ten celkový klamný obraz?
Klíčovým prvkem je samotný tvar a jeho negativní prostor. Užívá jej k navození pocitu nepřítomnosti nebo prázdnoty. Zkoumá jeho transformace a způsoby, jakými lze formu měnit a přetvářet. Zároveň stírá hranice mezi formou a beztvarostí a používají opakování k vytvoření dojmu kontinuity i změny v čase. Zkoumá emoce, jako je strach, hněv nebo úzkost, které mohou narušit vnímání reality.
Konečným záměrem autorky je představení obrazu, který zpochybňuje vnímání a zve k prozkoumání zákoutí našich vlastních klamů a pokřivených hodnot.